Hippologické muzeum

Expozice sestává ze dvou základních částí: 1. Vědecká část - v šesti výstavních prostorech ve východním křídle. 2. Kůň v umění - převažující část je umístěna ve stylizovaných prostorech monotématicky zaměřených na koně.
Hippologické muzeum je umístěné v prostorech SZ Slatiňany.

Stálá expozice:
Součástí stálé expozice jsou dvě hlavní části:
1. Hippologické muzeum
Expozice sestává ze dvou základních částí:
1. Vědecká část - v šesti výstavních prostorech ve východním křídle
2. Kůň v umění – převažující část je umístěna ve stylizovaných prostorech monotématicky zaměřených na koně (obrazy).

2. Hospodářské zázemí zámku:
Nejobdivovanější částí hospodářského zázemí je stará zámecká kuchyně. Tvoří jeden celek se vstupním prostorem a místnůstkou paní kuchařky, kde je ukázka dnes již historických vah. Kuchyň přestala sloužit svému účelu v květnu roku 1945 a od té doby byla skladištěm, stav rozvodu elektňny i dřevěného obložení odpovídal využití prostor. Tyto tři mistnosti byly opravovány v zimě 1999 až 2000 a záměrem projektu bylo uvést místnosti do podoby zhruba před sto lety. Podlaha byla zachována i když již původní vlastnící ji měli na několika místech opravovanou a nesourodou. Zajímavostí u podlahy je, že kolem kamen, kde mohl stříkat omastek a voda, byla keramická, zatímco ostatní část je z leštěné opuky.

Dřevěné obložení bylo očištěno a pouze silně poškozené části byly nahrazeny novým dřevem a nově fládrovány. Rozdíl je patrný a je dán nejen možnostmi nových materiálů, zručností současných řemeslníků, ale také z důvodů odlišení původního od současného. Do velkých kamen se přikládalo pouze malými dvířky a topilo se suchým dřevem, které se před použitím ukládalo do otvorů zakrytých posuvnými dvířky. Součástí kamen byly trouby, udírna a kamnovec. V udírně viselo maso na hřídeli, která se otáčela na základě pohybu odvozeného z otáčení lopatek pomocí teplého vzduchu, který stoupal v komínovém tělese. Nad kamny jsou umístěna ještě jedna dvířka vedoucí do komína, kde se mohlo douzovat stejné jako kdekterý všeuměl si doma na půdě v komíně udil uzeninu. Původní kamnovec je vložená měděná nádoba na 74 litrů s kohoutem na vypouštění. Dnes je do původního kamnovce vložena nová nerezová nádoba na 14 l. Původní vybavení zámecké kuchyně se ve slatiňanském zámku nedochovalo a tak jsme byli nuceni vystavit pouze to málo, co přežilo krutou dobu nenávisti ke všemu zámeckému a lásky ke všemu vlastnímu (!), keramiku a několik věci odpovídajících době a darovaných dobrými občany Slatiňan. Nové jsou také židle, speciálně vyrobené pro možnost podávání příležitostního občerstvení pro předem objednané skupiny. Intimní prostředí zámecké galerie a zámecké kuchyně nabízí pořádání pracovnich a společenských akcí, stejně jako setkáni osob blízkých při oslavách a výročích.

Další prostory se upravovaly v zimě 2000 a i 2001 a jejich doplnění bude ješté pokračovat obohacením o další předměty tvořící soubor potřeb provozu historického sídla.

Umývárna a přípravna nádobí. Při procházce kuchyní jistě každého napadne i jiný způsob podávání pokrmů, než jsme zvyklí dnes. Jídlo se do jídelny dopravovalo společné a teprve v jídelně si každý vzal kolik chtěl čí dle jeho přání mu bylo množství, druh i uspořádání podáno. Baterie nad mycími dřezy pochází z meziválečného období, ale odpad v rohu má svůj původ před více jak 100 lety. Kamna sloužila pro rychlou přípravu jídla pro jednoho či jen mála lidí a jsou také opatřena kamnovcem, ze kterého se však ohřátá voda musela nabírat naběračkou.

Pod touto provozní místnosti je umístěn malý sklípek, kde bylo uloženo uhlí. Při prohlídce sklípku překvapí složitost přestaveb zámku patrná různými klenbami a opěrnými zdmi.

Kotelna není 100 let stará, je z přelomu 20. a 30. let, ale udivuje svoji jednoduchostí, účelností a velkorysostí myslet i na budoucí rozšíření s místem pro umístění třetího kotle. Tak jako se hovoří s úctou o architektech, stavitelích a řemeslnících minulých dob, tak je třeba zde pochválit řemeslníky dnešní – pana Františka Hromádku, zedníka ze Svratouchu, Josefa Pavlase, údržbáře zámku Slatiňany a dva pracovníky náhradní vojenské služby – Tomáše Kohoutka a Jiřího Vítka, jejichž šikovné ruce a pečlivá práce nutí dnes návštěvníky vzdychnout nad nádherou jinde ponuré začouzené kotelny a obdivovat dříve používané nářadí. Uhlí či koks se vozil ze skladu paliv anglickým dvorkem pomocí japonky s výsypným otvorem. Rozvody jsou popsány a velký boiler dodával teplou vodu do celého zámku. V prostoru vedle boileru vystupuje ze země skála svědčící o budování základů zámku místy až na mateční hornině.

Ukázka 100 let starého bidetu, 110 let staré záchodové mísy, pánského i dámského nočníku a hlavně – přenosného skládacího cestovního WC – je na konci hospodářského zázemí. Zde končí prohlídka, která měla ukázat místa většinou skrytá návštěvníkům a seznámit se zařízením i předměty nezbytnými pro zámecký provoz minulých časů.