Hrad Sovinec

Prohlídková trasa vede 1.–5. a 7. nádvořím, dále na tzv. Horní hrad (nejstarší část hradu) s vyhlídkovou věží. V jednotlivých objektech (brána, konírny purkrabství, palác) expozice (úvodní k historii hradu, lesnické školy na Sovinci, zbraně, řády a vyznamenání ze sbírek muzea, útrpné právo, hradní pokoj) a krátkodobé výstavy. Prohlídka s průvodcem.

Povodně gotický hrad renesančně rozšiřován, mohutně opevněn v 17. století barokními fortifikacemi.

Hrad Sovinec:
Původní hrad, založený bratry Pavlem a Vokem z moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1329 - 1332 představoval válcovou věž - bergfrit a palác. Na přelomu 14. a 15. století Vokův syn Pavlík ze Sovince vybudoval kolem hradního jádra úzký parkán a bylo opevněno předhradí. K dalšímu rozšíření hradu došlo na počátku 16. století za Pňovských ze Sovince, vybudováním nádvoří se dvěma paláci spojenými hradbou, které ve 3. čtvrtině 16. století renesančně upravili páni z Boskovic. V poslední čtvrtině 16. a na počátku 17. století za Vavřince Edera ze Štiavnice a jeho zetě Jana staršího Kobylky z Kobylího byly postaveny objekty purkrabství a nynější 3. hradní brány, opevnění hradu byla zdokonaleno polygonální dělovou baštou (Remter), novou hradbou na jihovýchodě, opevněním výběžku nad údolím, zvaným Kočičí hlava, a předsunutou osmibokou bateriovou věží (spodní část dnešní věže kostela). Vstup do hradu střežil mohutný renesanční barbakán s masívní štítovou zdí s 1. hradní bránou.

Od 2. poloviny 17. století byl Sovinec hlavní pevností Řádu německých rytířů na panstvích Bruntál a Sovinec. V letech 1627 - 1643 vybudoval mohutné opevnění - bastiony Jiřský, Střední, Jánský, Vilémův a Klippelův plášť; nad Kočičí hlavou vznikla tzv. Nová bašta. Fortifikace doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády a předsunutá dělová bašta Lichtenštejnka. Ani tato opevnění však neodolala náporu švédských vojsk, která pod vedením Lennarta Torstenssona hrad po úporných bojích ve dnech 16. 9. 1643 - 7. 10. 1643 dobyla a až do roku 1650 držela. Vojenský význam hradu postupně klesal a v polovině 18. století byl odzbrojen. Hrad byl poté udržován jen v minimálním rozsahu. Po požáru v roce 1784 byly hradní věž a jižní palác sníženy o patro. Postupný rozklad hradu, který byl na počátku 19. století dokonce rozprodáván na stavební materiál, byl zastaven až ve 40. letech 19. století. Před hradem byl tehdy vystavěn kostel sv. Augustina, jehož zvonicí se stala zvýšená osmiboká dělová věž hradu, na 6. hradním nádvoří byla postavena budova, sloužící původně řádovému semináři a v poslední třetině 19. století lesnické škole. Posledními stavebními úpravami, dokončenými v roce 1904, byl hrad změněn na letní sídlo velmistra Řádu německých rytířů. V letech 2. světové války byli na hradě vězněni francouzští důstojníci. Při přechodu fronty v prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Zabezpečovací práce byly zahájeny již v roce 1951, rekonstrukční práce probíhají dodnes.