Městské muzeum a galerie

Malé muzeum Kovářství

Zámecká Zemanova kovárna v Holešově

Malé muzeum kovářství:

Novým kulturním a turistickým cílem na mapě Holešova je od poloviny roku 2012 expozice Malého muzea kovářství v zámecké Zemanově kovárně v Holešově (Zámecká 183/3, Holešov 769 01). Slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo v úterý 31. července 2012 .

Historie kovárny:
Stará panská kovárna na Holajce stávala na místě vedle zámku již od roku 1550. Sloužila vrchnosti i za vlády zdejších pánů z rodu Rottalů, kteří drželi holešovské panství v letech 1650 až 1762. Do soukromých rukou se dostala 31. března 1776, kdy tehdejší majitel zámku Ludvík Rudolf Erdödy prodal „proti obydlí panského zahradníka ležící kovárnu i s obydlím a všemi inventárními věcmi“ poddanému kováři Václavu Gargulákovi za 2000 rýnských zlatých.

Roku 1809 zdědil kovárnu po matce vdově Kateřině její syn Karel Gargulák. Rod Zemanů, podle nichž je kovárna nazývána, získala tuto živnost v dražbě (licitaci) roku 1847. Jakub Zeman ji 9. prosince 1847 zakoupil za 1550 zlatých konvenční měny. Velkého rozkvětu se kovárna dočkala za posledních držitelů Holešova z rodu Wrbnů. Ti díky své zálibě v chovu koní kováře a podkováře ve své blízkosti nutně potřebovali. Posledním kovářem z tohoto rodu byl Emil Zeman, který jak pamětníci dosvědčují, docházel do kovárny až do roku 1953.

Poté kovárna pustla a dokonce se uvažovalo o její demolici. Díky podnětu historičky PhDr. Vlasty Fialové a Vlastivědného kroužku se její záchrany ujal turistický odbor místní tělovýchovné jednoty, v jehož čele stál Vladimír Hošek. Kovárna se od 3. května 1958 stala památkou a je v Ústředním seznamu kulturních památek zapsána pod č. 47888/7-7166. Turisté dostali kovárnu do správy v roce 1968 a podařilo se ji opravit k dalšímu užívání. Posledním kovářem, který v kovárně vykonával kovářské řemeslo, byl až do března letošního roku místní rodák Pavel Ševeček, který získal mnohá národní i mezinárodní ocenění za své luxusní nože vyráběné z damaškové (damaskové či damascenské) oceli.

Podoba expozice:

Prohlídka Malého muzea kovářství se skládá ze tří odlišných částí:
1. V prostoru samotné kovárny a kovářské výhně se návštěvníci dozvědí základní informace o provozu panské a vesnické kovárny, seznámí se s její historií a vybavením. Nástroje a vybavení kovárny jsou instalovány tak, aby příchozí měli pocit, že je kovárna stále využívána a kovář pouze před chvílí někam odešel. Mezi nástroje, které okamžitě zaujmou pozornost návštěvníků, bude jistě patřit velký měch, který přiváděl do výhně vzduch a zvyšoval teplotu ohně. Nejmladší návštěvníky jistě zaujme „tajná“ chodba, jejíž vchod se nachází přímo pod výhní. Chodba vede směrem k protějšímu hostinci U Cabiša, ale po několika metrech končí a dále je již zasypána. Její prostor jsme zpřístupnili osvětlením a zrcadlem tak, aby do ní mohli „nahlédnout“ všichni hosté.

2. V bočním přístavku, v prostoru bývalého skladiště, jsou expozičním způsobem za pomoci vybraných sbírkových předmětů a panelů shrnuty poznatky o tradici kovářství v Holešově. Představujeme zde detailněji způsoby kovářské práce a jeho vybavení. Prostor se dostává i podkovářství jako zvláštní specializaci kovářského řemesla. Své místo zde budou mít i ukázky uměleckého kovářství. Dominantním předmětem je zde čerstvě zrestaurovaný hodinový stroj, který pochází z věže holešovského zámku a je dokladem perfektní hodinářské práce. Stroj je asi 200 let starý a skládá se ze 137 dílů. Rám a hřídele byly ručně vykovány a vypilovány ze železa. Protože nechceme návštěvníky o jeho zhlédnutí ochudit, je představen právě v kovárně.

3. Poslední část expozice se nachází ve druhé polovině kovárny, která dříve sloužila jako obytné stavení kováře a jeho rodinných příslušníků. V levé části přízemí vznikl interiér lidové jizby a komory. Protože se Holešov nachází na etnografické hranici Valašska a Hané, jsou zde představeny předměty lidové kultury z pomezí těchto dvou regionů. Při tvorbě interiéru se vycházelo ze sbírkových fondů Městského muzea a galerie v Holešově.

Naší snahou bylo zrekonstruovat tento jedinečný holešovský objekt a vzkřísit jeho skrytý genius loci tak, aby se stal vyhledávaným turistickým cílem našeho města.