Muzeum čs. opevnění – dělostřelecká tvrz Bouda

Čs. opevnění z let 1935–1938 – Dělostřelecká tvrz Bouda.

Pevnost z let 1936–1938.

Zřizovatelem a provozovatelem Muzea čs. opevnění – dělostřelecké tvrze BOUDA je Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s., která vznikla (s jinou právní subjektivitou) již v roce 1990 s několika významnými cíli. Hlavním cílem bylo sdružit zájemce o vojenskou historii a čs. opevnění z let 1935–1938 a zahájit s těmito nadšenými dobrovolníky postupnou rekonstrukci dělostřelecké tvrze Bouda. Dalšími cíli Společnosti přátel čs. opevnění bylo zpřístupnění této rozsáhlé pevnostní stavby nejširší veřejnosti, její popularizace, stejně jako popularizace naší vojenské historie a celého čs. opevnění formou výstav, vydávání publikací a propagačních materiálů a navázání úzké spolupráce s AČR, okolními obcemi a státní správou. Nikoliv nevýznamným cílem bylo prosazení dělostřelecké tvrze Bouda mezi státem evidované kulturní památky.

Dnes, po dvaceti letech usilovné práce, je možno konstatovat, že dílčích cílů se podařilo dosáhnout. V roce 1995 dělostřeleckou tvrz Bouda zapsalo Ministerstvo kultury do seznamu kulturních památek ČR. Objekt se již počátkem 90. let minulého století podařilo zpřístupnit díky nezištné pomoci a pracovnímu nasazení několika desítek dobrovolníků, byla vydána celá řada knižních titulů a velké množství propagačních materiálů, které ve značné míře přispěly k informovanosti laické i odborné veřejnosti o historii celého čs. opevnění. Podařilo se navázat velmi úzké kontakty s představiteli okolních obcí, s AČR i státní správou, zejména však s vedením Pardubického kraje. Dělostřeleckou tvrz Bouda jsme prezentovali na řadě výstav, z nichž nejvýznamnější se staly opakované expozice v rámci mezinárodních veletrhů IDET a GO na brněnském výstavišti. Samotná Bouda se stala jednou z nejvíce navštěvovaných vojenských památek v České republice a jednou z nejvýznamnějších kulturních památek Pardubického kraje. Její význam je však vzhledem k zachovalosti objektu bez nadsázky celostátní.

Bez nadšených a obětavých dobrovolníků by to však nešlo. Ti co pracují pro Boudu si říkají „Boudaři“. Část z nich se sdružila do Klubu Bouda (KB). Ten se podařilo založit v podzimních měsících r. 2000. Cíl založení KB představovala především snaha zapojit řadové Boudaře do rozhodování o chodu Muzea čs. opevnění - dělostřelecké tvrze Bouda. Úvahy o takovémto klubu existovaly již od počátku provozu muzea v roce 1990. V roce 2001 se KB stal společníkem Společnosti přátel československého opevnění, která je provozovatelem Muzea čs. opevnění - dělostřelecké tvrze Bouda. KB má majetkový podíl v SPČO a značné řídící a rozhodovací pravomoci. V současné době má KB ve svých řadách více než 20 členů, kteří se aktivně podílejí na veškeré činnosti potřebné k zajištění chodu muzea. V čele klubu je předseda a tři místopředsedové, volení valnou hromadou klubu. Členem klubu se může stát každý, kdo se aktivní účastí zapojuje do prací na provozu muzea a to jakýmkoliv způsobem: prací fyzickou i duševní - jako údržbář, průvodce, strojník, kreslič, projektant, pokladník a v mnoha dalších ”profesích”. Cílem činnosti KB je přispět k rozvoji muzea a podílet se na rekonstrukčních pracích na dělostřelecké tvrzi Bouda. Nosnou činností KB jsou pracovní akce, které se konají na tvrzi každý měsíc.

Ušli jsme řádný kus cesty, zdaleka však nejsme na jejím konci. To vše je teprve začátek. Dělostřelecká tvrz Bouda ke své záchraně a rekonstrukci potřebuje ještě mnohé: značné finanční prostředky, množství nezištných a pracovitých rukou, vstřícnost a pomoc institucí i úřadů, sponzory a především neustávající proud zvídavých a dobře naladěných návštěvníků. Právě díky návštěvníkům se nám za sedmnáct let podařilo dosáhnout toho, co můžete při návštěvě tvrze vidět na vlastní oči. Většina toho, co se nám podařilo, tak není výsledkem dotací od státu či sponzorských darů. Sponzorů máme jen několik málo a s financováním některých prací nám pomohl v posledních letech pouze Pardubický kraj. Zbytek (většina) - to jsou vstupné a nákupy našich návštěvníků. Těm patří náš dík především.