Muzeum Jindřicha Šimona Baara

Historie Klenčí a horního Chodska - Památník spisovatele J. Š. Baara.

O MUZEU:
Baarův památník se vžitým názvem Baarovo muzeum bylo ustaveno poslední vůlí Jindřicha Šimona Baara. Ten odkázal celý svůj majetek (dům č. p. 140, jeho zařízení, sbírky i výnosy z autorských honorářů) svému rodnomu městečku Klenčí a ve své závěti vyslovil přání, aby dům sloužil místní kultuře a osvětě: aby v něm byla knihovna s čítárnou a také malé muzeum ze sbírek, které Baar sám nashromáždil. Dědicové samozřejmě jeho přání splnili, takže už v roce 1926 (Baar zemřel 24. 10. 1925) vznikla první expozice ve třech místnostech jeho bytu a schodišti v 1. patře budovy. (Nutno připomenout, že Baar koupil dům v roce 1912 i s nájemníky: V přízemí domu bydleli různí obecní zaměstnanci až do roku 1946 a potom ještě do roku 1972 rodina domovníka a průvodce.) Expozici, která obsahovala nejen Baarovy sbírky dokumentující život starých Chodů
a jejich lidovou uměleckou tvorbu, ale i jeho literární pozůstalost, uspořádal Baarův nejbližší přítel archivář František Teplý s pomocí mladého učitele Jana Bozděcha, pozdějšího dlouholetého správce památníku s Otylií Kinštovou, Baarovou hospodyní. Ta potom – až do své smrti (14. 5. 1938) - o expozice pečovala a prováděla návštěvníky. Po její smrti se expozice nakrátko rozšířila do zbývajících dvou místností patra a správcem sbírek se stal Jan Bozděch, řídící obecní školy v Klenčí. Ten pak
tuto funkci vykonával, s výjimkou let německé okupace, až do své smrti. Dne 21.11.1938, těsně před připojením části Chodska včetně Klenčí k Říši, byly z rozhodnutí Baarova kuratoria (starosta obce, ředitel školy a místní farář) a přátel
J. Š. Baara sbírky muzea převezeny do Hlávkova zámku v Lužanech. (Také socha
z Baarova památníku na Výhledech byla sňata z pylonu a převezena do bývalého
chodského hradu.) V roce 1939 byly sbírky z Hlávkova zámku také převezeny
do chodského hradu – vlastivědného muzea v Domažlicích, protože se při jejich kontrole v Lužanech zjistitlo, že jsou nevhodně uloženy (vlhko). Po vzniku protektorátu nařídilo německé vedení radnice v Klenčí vrátit sbírky zpět a rozhodlo o jejich prodeji. Naštěstí měl švagr bratří Jindřichů (spolužáci a celoživotní přátelé J. Š. Baara), německý
učitel, archivář a spisovatel Josef Blau ze sousedního okresu Nýrsko, známé na
ministerstvu kultury Říše a ti rozhodnutí klenečské radnice zrušili. Po válce (1948) se prostory Baarova domu částečně zrekonstruovaly, sbírky znovu nainstalovaly a památník se opět otevřel návštěvníkům. V roce 1957 byla z budovy
vystěhována knihovna s čítárnou, protože prostory už provozu knihovny nestačily.
Muzeum tak získalo dvě místnosti v přízemí. Jedna byla věnována klenečskému rodáku a Baarovu příteli Jindřichu Jindřichovi, hudebnímu skladateli, klavírnímu interpretovi, sběrateli a upravovateli chodských písní, autoru osmidílného chodského zpěvníku a národopisné publikace o regionu Chodsko. Druhá místnost byla určena
expozici o životě a díle bratrů Thomayerů, rodáků z Trhanova s předky v Klenčí, a významné rodině Tauerů z klenečského mlýna. V té době už se sezónní návštěvnost muzea pohybovala mezi 70 – 80 tisíci návštěvníky. V roce 1952 dosáhla dokonce 99 tisíc. Jezdily zájezdy podnikové i zemědělských družstev a provoz se těžko zvládal, proto byly expozice vybaveny tehdy moderní informační technikou. (Ta je u části expozic dodnes.) V přízemí je jedna místnost věnována také ostatním klenečským rodákům, i těm, jejichž rodné kořeny do Klenčí sahají a nějak se svým dílem zasloužili o poznání a propagaci Chodska. Bohužel s návštěvností památníku je to horší: od roku 1977 se návštěvnost pohybovala mezi 40 – 45 tisíci. Od roku 1990 však začala prudce klesat. V roce 1990 ještě 30 tisíc, po pěti letech (1996) už jen 8 tisíc, v roce 2002 – 5 tisíc, v posledních dvou letech
(2006, 2007) 3 tisíce. Stále však věříme, že i v budoucnu se každý rok v naší republice najde alespoň pár stovek lidí, které bude zajímat historie chodského městečka Klenčí a dílo těch, kteří se v něm narodili, kteří ho milovali a pro jeho známost také mnoho udělali.
Jindřich Šimon Baar bude jistě vždy na čestném místě mezi nimi.