Muzeum v Bělé pod Bezdězem

Historie Podbezdězí

V 1. poschodí raně barokního zámku na ostrohu

STÁLÁ EXPOZICE
Současná stálá expozice muzea dokumentuje kulturně společenský vývoj regionu Podbezdězí od nejstarších dob do konce 19. století. Instalována byla v roce 1958 a je tak osobitým dokladem dobově a politicky podmíněné interpretace dějin, která se promítla i do oblasti regionální historie.

Nejstarší historie regionu Podbezdězí je v expozici dokladována především archeologickými nálezy z okolí Bělé pod Bezdězem. Nejstarší doklady o působení člověka v regionu pocházejí ze střední doby kamenné (mezolitu,) tedy z doby okolo roku 8 000 př.n.l. Z této epochy pocházejí vystavené archeologické artefakty z nalezišť v Lobči nebo na Skalsku, kde je doloženo také osídlení neolitické spojené již s prvními zemědělci a existencí trvalejších sídel. V oddělení archeologie jsou zastoupeny také památky na kultury mladší jako jsou kultury eneolitické a kultury doby bronzové. K unikátním patří také památky na keltské osídlení v okolí, či pozůstatky po prvních slovanských kmenech, jejichž hradiště je doloženo např. v Hrádku u Sudoměře.

Období středověkých dějin nás přivádí již do města Bělé p.B. Připomenuto je vlastní založení města spolu s augustiniánským klášterem, husitské války a následná doba rozmachu protestantských církví. Vyzdvihnuta je zejména existence bratrské tiskárny Oldřicha Velenského v Bělé p.B.

Významnou kapitolou stálé expozice je také období třicetileté války a následná rekatolizace českých zemí, která se nevyhnula ani regionu Bělska a Podbezdězí. Významnou roli zde v této době sehrála existence benediktinského kláštera na nedalekém Bezdězi, který se stal významným poutním místem své doby.

Doba baroka a pozdějšího osvícenství je v expozici dokladována zejména na příkladu hospodaření velkých šlechtických rodů v regionu. Připomenuta je zejména existence jedné z prvních manufaktur v Čechách, kterou ve 2. polovině 18. století nechal na bělském zámku zřídit tehdejší majitel panství Vincent z Valdštejna. Manufaktura se zaměřovala především na textilní produkci a zaměstnány v ní byly zejména nezaopatřené děti a tuláci. Kromě vlastního zaměstnání poskytoval tento podnik dětem také základní vzdělání.

Dobu 19. století představuje stálá expozice zejména na příkladu českého národního obrození. Seznamuje nás tak s výraznými regionálními osobnostmi, které se zapojily do národního dění nejen politicky, ale také kulturně a umělecky. Připomenuti jsou zejména kněz a básník Karel Alois Vinařický, sběratel folkloru Jan Evangelista Konopas, či zakladatel terénní archeologie P. Václav Krolmus.

ZÁKLOPOVÉ STROPY V PROSTORÁCH MUZEA
Stálá expozice muzea se nachází v jedněch z nejstarších prostor bělského zámku, které byly vystavěny v letech 1582 až 1615. Nacházely se zde velké reprezentativní prostory, jejichž interiér byl doplněn jedinečně vyzdobenými dřevěnými malovanými stropy.
Strop v největší místnosti má rozlohu 144 m2. Na konci 18. století byl překryt podbitím a skrytý byl až do svého znovuobjevení v roce 1978.
Rekonstruován a konzervován byl od roku 1986 a hlavní část práce na něm odvedla akademická malířka Bohumíra Míšová – Čílová. Po její předčasné smrti práci dokončili Jan a Helena Míšovi s akad. malířkou Helenou Muckovou.
Autorem výmalby stropu je neznámý venkovský malíř, který pracoval na objednávku některého z příslušníků rodiny Berků z Dubé. Vedle bohatých rostliných motivů fantastických květin, granátových jablíček nebo vinných hroznů, zde nalezneme i motivy ptáčků a bájných jednorožců. Hlavním výzdobným motivem je však 11 zbrojnošů v nadživotní velikosti. Mají malé hlavy a mohutné svalnaté ruce a nohy. Podle jejich oděvů lze předpokládat, že představují jednotlivé evropské národy. Nalezneme zde např. Turka, Poláka, Čecha, Uhra nebo Němce. Celá jejich výstroj i výzbroj nese znaky typické pro 16. století. Autor zde zachytil meče korduláče, štíty, hákovnice, tulichy, palcáty,rapíry, kopí, halapartny, pancíře a samostříly. Podle zbraní lze usuzovat i na jejich vojenskou hodnost. Jedná se o lancknechty, kopiníky a alapartníky, tedy pěchotu.