Portmoneum

Unikátní nástěnné malby a vyřezávaný nábytek Josefa Váchala - grafika, spisovatele a mystika. Interiér vyzdobil Váchal ve 20. letech 20. století na přání svého přítele Josefa Portmana, litomyšlského bibliofila. Expozici doplňují dobové fotografie, drobná grafika a korespondence.

Menší obytný dům.

Portmoneum - Museum Josefa Váchala:

Historie Musea Josefa Váchala začíná v roce 1920, kdy důchodenský úředník, amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman zve do Litomyšle svého přítele, malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, a žádá ho o vyzdobení stropů a stěn dvou místností svého domu.

Josef Váchal, svérázný, výjimečný umělec, za svého života nedoceněný, vynikl především jako grafik a tvůrce krásné knihy, kterou pojímal jako svébytný umělecký artefakt a tvořil ji celou sám od vlastního rukopisu, sazby, barevných či černobílých dřevorytů až po vazbu. Knihy vydával na ručním papíru v nákladu jeden až dvacet výtisků. Kromě knih se zabýval volnou grafikou, zejména vícebarevným dřevorytem, malbou, zdobením keramiky a malířskou a řezbářskou výzdobou nábytku. Jeho spisovatelské i výtvarné dílo myšlenkově osciluje mezi hlubokou a poučenou úctou k barokní knižní produkci, kramářské písni a lidovým "krvavým" románům 18. a 19. století a zájmem o orientální náboženství a filosofii, theologii a démonologii. Josef Váchal tehdy Portmanově žádosti vyhověl a v roce 1924 své práce v Litomyšli dokončil.

Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu jsou tak složitou strukturou, že je velmi těžké popsat je jednoduchým způsobem. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má svoji vnitřní logiku, kterou nelze dešifrovat bez znalosti celého Váchalova díla, ale především bez znalosti jeho životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami významových a přímých citací jiných umělcových děl. Nalézáme zde krajinu a vedle ní množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, střídajících se s klasickými tématy křesťanské ikonografie a s odkazy na hinduistickou bhavagadhítu a jiné orientální prameny. Jedná se vlastně o jakýsi ORBIS PICTUS Váchalova duševního života a uměleckých názorů.

Když v roce 1991 zakoupilo nakladatelství Paseka od Národní galerie v Praze Portmanův dům včetně maleb s úmyslem devastované dílo zachránit, byly nástěnné malby opravdu v žalostném stavu. Část plochy maleb byla ztracena při výměně oken a dveří v 70. letech a osudovou událostí byl zejména požár na konci 70. let. Vlivem zateklé vody došlo k oddělení maleb od nosných omítek, částečnému opadání a zvětšení prasklin. Navíc byla malba před zahájením restaurátorského zásahu pokryta sazemi, prachovými nečistotami a místy i výkvětem sanytru. Narušená statika stavby se projevila puklinami v klenbě. Celková nesoudržnost maleb s hlinkovými podklady a špatný stav omítek vedl k rozhodnutí realizovat nejnáročnější a také nejriskantnější restaurátorský postup - transfer maleb, což znamená jejich sejmutí a opětné osazení na nové omítky. Po sejmutí transferů byly odstraněny zbytky omítek a během léta 1992 provedla stavební firma všechny práce podmiňující úspěšnost záchrany díla: novou střechu, zpevnění klenby, izolace a nanesení nových omítek. Do června 1993 pak restaurátoři pod vedením Jiřího Látala umístili malby zpět na stěny, provedli barevnou retuš a částečnou rekonstrukci pomocí dochované fotodokumentace.

Všechny práce financovalo a organizovalo nakladatelství Paseka z úcty k Váchalovu dílu a 26. června 1993 otevřelo jeho museum. Nazvalo jej Portmoneum, tak jak je pojmenoval Váchal v roce 1924 ve svém Krvavém románu.