Rodný dům Václava Hanky

O životě Václava Hanky.

Dřevěná roubená stavba z 18. století.

Muzeum - Rodný dům Václava Hanky:
O prázdninách možná budete mít příležitost navštívit Hořiněves a prohlédnout si rodný dům Václava Hanky. Jedná se roubený dům čp. 10., bývalou zájezdní hospodu, ležící v horní části obce u hlavní silnice. Prohlídku je možné domluvit na obecním úřadě na tel: 495 426 107, 724 186 825. Můžete zde také zakoupit turistickou známku : Rodný dům Václava Hanky č.1180, pohlednice obce a obdržíte zde i další informační materiály např. o naučné stezce věnované bitvě r.1866, která prochází obcí a o dalších bojištích bitvy r.1866 a také jiných zajímavostech blízkého okolí.

Rozlehlý dům je reprezentativním příkladem roubené lidové stavby Hradecka. Dům vznikl kolem roku 1720; má podélný půdorys s příčně položenou chodbou, jdoucí celou hloubkou stavby. Po stranách chodby jsou umístěny velké světnice a krámek s výkladem pod vysunutou patrovou komorou, stojící na čtyřech profilovaných pilířcích, v zadní části domu jsou komory a přístěnky. Mohutně působící sedlová střecha má diagonálně skládané lomenice. Do čelní strany předsunuté komory je zasazen oválný reliéf s Hankovým poprsím z kovolijecké dílny Menclovy odhalený roku 1862 za přítomnosti Fr. Palackého, Fr. L. Riegra aj. Velký kamenný pomník Hankův vpravo u domu je dílem hořického sochaře Mořice Černila z roku 1890. V domě je umístěna stálá expozice věnovaná Václavu Hankovi.

Václav Hanka – (10.6.1791 Hořiněves – 12.1.1861 Praha) český vlastenec, bohemista, slavista; básník, překladatel, literární historik a editor, první bibliotekář Musea království Českého. Studoval v Hradci Králové, v Praze a ve Vídni. V Praze se stal žákem Dobrovského a přejal jeho životní slavistický a filologický postoj. 1816 přednášel z vlastní iniciativy češtinu na pražské univerzitě (1817 mu to bylo zakázáno). 1818 navrhl zavedení účelnějšího, tzv. analogického pravopisu češtiny (vycházel z teoretických závěrů Dobrovského), tím podnítil velké a vleklé pravopisné spory. Značně se zviditelnil jako objevitel Rukopisu královédvorského (1817). Rukopisy v době metternichovského útisku byly posilou českých vlastenců. Některé básně inspirovaly naše umělce například Bedřicha Smetanu, Zdeňka Fibicha, Josefa Mánesa, Mikoláše Alše a Josefa Václava Myslbeka. Bedřich Smetana byl inspirován rukopisy při vzniku naší nejslavnostnější opery Libuše. Rovněž při výzdobě Národního divadla bylo čerpáno z těchto rukopisů. Od 1823 do konce života působil jako knihovník Muzea Království českého, kde se zasloužil o rozšíření bohemikálních fondů knihovny a vybudoval její slovanské oddělení. Intenzivně pracoval na srbské lidové poezii a sepsal několik mluvnic slovanských jazyků. Byl nadšeným rusofilem a obdivoval carismus. V Lužickém semináři zastupoval dočasně Dobrovského, po jeho smrti (1829) tam nastoupil jako řádný učitel. Od konce 1848 do konce života přednášel jako soukromý docent na pražské univerzitě, nejprve staroslověnštinu, později též ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Podílel se na přípravách Slovanského sjezdu v Praze (1848). Ve své době měl u nás nejrozsáhlejší korespondenční i osobní styky se slovanským zahraničím, kde byl považován za hlavu české slavistiky. Byly mu uděleny četné ruské i jiné řády a vyznamenání, byl členem České královské společnosti nauk, členem mnoha zahraničních universit a učených společností. Poslední dva roky života mu ztrpčil soudní spor o pravost rukopisů, což mělo podstatný vliv na jeho zdravotní stav. Dosud nebylo prokázáno, že by byl autorem.