Slezské zemské muzeum – Archeologické pracoviště

Archeologické pracoviště

Müllerův dům, vybudován v r. 1726 (jako obydlí správce zámku).

Charakteristika:
Sbírky archeologického pracoviště sídlícího v barokní budově Müllerova domu obsahují fondy z oboru pravěké, středověké a novověké archeologie (včetně příslušné dokumentace), pocházející z celé sběrné oblasti muzea. Jejich celkový počet činí 142 000 kusů. Mezi nejzajímavější nálezy patří kamenné zátěže rybářských sítí z mladší a pozdní doby kamenné, bronzová pásová zápona z Úvalna, železný palcát a kování berana k dobývání hradeb z hradu Vartnova, raznice používané při ražbě brakteátovou technikou v tajné mincovní dílně na hradě Cvilíně, soubor nejstarší polévané keramiky z Opavy a početné nálezy mincí z vlastních výzkumů.

Vzdělávací činnost:
Pracoviště se podílelo na přípravě první i druhé stálé expozice muzea. Z významnějších výstav lze připomenout Pravěk Slezska (1950), Středověké nálezy v Opavě(1961), Archeologický výzkum a návrh rekonstrukce kostela sv. Václava a dominikánského kláštera v Opavě (1968), Archeologický a stavební výzkum areálu bývalého dominikánského kláštera v Opavě (1974), Doklady ražby mincí na hradě Cvilín (1992-93). Pracoviště též organizuje exkurze na archeologické lokality a výzkumy a pořádá přednášky.

Stručně z historie:
Muzejní archeologické sbírky začaly být systematicky budovány v roce 1903, kdy se v Opavě konal putovní sjezd vídeňské antropologické společnosti. Při exkurzi účastníků sjezdu byly provedeny vykopávky v Holasovicích a Úvalně, jejichž výtěžek se stal základem archeologických sbírek muzea. Postupně byly zakupovány i sbírky soukromých sběratelů. Prvním odborně kvalifikovaným kustodem byl v letech 1913 -1922 Viktor Karger; založil inventář sbírek, které se rozrostly o nálezy z vlastních výzkumů a o sbírku Muzea Matice opavské. Jeho spolupracovník a pokračovatel Gustav Stumpf zde působil do roku 1929. Do sbírek získal části archeologických fondů Gymnazijního muzea a Městského muzea. Zasloužil se o poznání osídlení Opavska v mladším paleolitu a o záchranný výzkum žárových hrobů lidu popelnicových polí a z doby římské ve Vávrovicích. V letech 1929-1935 spravoval sbírky Rudolf Přihoda. Za války se vystřídali ve správě sbírek Hans Freising a Georg Raschke. Sbírky byly rozhojněny početnými soubory z amatérských výzkumů středověkých hradů (Cvilín, Vartnov, Sovinec, Luginsland). Zásadní význam pro opavskou archeologii mělo působení Lumíra Jisla v letech 1947 - 1956. Identifikoval sbírky poškozené válečnými událostmi, založil katalog, provedl revizi fondů a nálezových zpráv. Vedl také několik větších výzkumů - Kotouč ve Štramberku, púchovské hradiště Požaha v Jičině, slovanský mohylník ve Stěbořicích, pohřebiště lidu popelnicových polí v Opavě-Kateřinkách, slovanské hradiště Starý Těšín v Chotěbuzi. V následujícím období se pracoviště za vedení Vlasty Šikulové zaměřovalo přednostně na záchrannou činnost a uskutečnilo většinu výzkumů vyvolaných na Opavsku jak rozsáhlou výstavbou, tak památkovou obnovou. Z období pravěku jsou zvláště významné výzkumy osad z mladší a pozdní doby kamenné (Neplachovice, Opava-Kateřinky, Vávrovice, Holasovice, Palhanec), pohřebiště lidu popelnicových polí ve Vlaštovičkách i chaty a hrnčířské pece z mladší doby římské ve Vlaštovičkách, Neplachovicích, Holasovicích a Palhanci. Ze slovanské doby hradištní bylo zjištěno několik osad z 8. až 12. století. V Holasovicích zkoumány základy raněgotického kostela a pod nimi pozůstatky starší dřevěné stavby zničené požárem. Řada záchranných akcí byla uskutečněna v historických centrech Ostravy a Opavy. Nejzávažnějšími byly výzkum kostela sv. Václava v Ostravě a výzkum areálu opavského dominikánského kláštera při jeho památkové obnově pro Dům umění. Při výzkumech byla již od 60. let uplatňována metoda plavení hlíny, zaručující zachycení i nejdrobnějších nálezů. K dokumentaci byla využívána kromě barevné fotografie převáděné na stálobarevný materiál také metoda pozemní fotogrammetrie.