Západočeská galerie v Plzni

Goticko-renesanční měšťanský dům. Masné krámy byly postaveny r. 1392 jako masná tržnice, tomuto účelu sloužily až do 50. let 20. století.

Západočeská galerie v Plzni využívá pro svou činnost tří historické budovy v centru města v ulici Pražská, o. č. 13/83, 16/86 a 18/353, které tvoří důležitou součást městské památkové rezervace.
Pražská 13 / 83

Původně gotický dům na rohu Pražské a Perlové ulice byl podstatně renesančně upraven, poslední významná úprava proběhla v době klasicismu. Z nejstarší doby se dochovalo dvoupatrové sklepení a vzácný pozdně gotický záklopový dřevěný strop v přízemí, malířsky dekorovaný rostlinným ornamentem. Vstupní portál a klenby přízemí připomínají renesanční přestavbu před rokem 1607, kdy byl objekt upravován údajně Janem Draginem, zedníkem italského původu. K roku 1614 je jako majitel domu uváděn Antonín (Anton) de Stazio, italský stavitel, činný v Plzni v letech 1602–31. Pravděpodobně se jednalo o příbuzného Giovanniho de Stazio (+ 1595), jednoho z prvních členů italské kolonie v Plzni a stavitele plzeňské radnice.

Počátkem 18. století byl objekt prodloužen o zadní východní křídlo. V 19. století, na sklonku klasicismu, byl zřízen boční přístup z Perlové ulice a do bývalého průjezdu bylo vestavěno schodiště.

Během 20. století docházelo podle dochovaných písemných záznamů k úpravám mázhausu pro potřeby obchodů; k těmto účelům bylo přízemí využíváno do počátku 80. let, poté byla budova z důvodu havarijního stavu uzavřena.

V roce 1989 byla dle projektu architekta Jana Soukupa zahájena celková rekonstrukce budovy pro galerijní účely. Výrazné úpravy sice respektovaly některé nejpodstatnější prvky stavby, značně razantní zásah však pozměnil dispozici i vzhled domu. Došlo ke změně tvaru střechy a jejímu doplnění hmotově neúměrnými vikýři a odstraněním úprav z 19. století byla změněna dispozice i vnější vzhled objektu. Charakter dvora utrpěl odstraněním pavlače. Některé cenné prvky byly zachovány a restaurovány – především pozdně gotický malovaný záklopový strop v přízemí, sluneční hodiny na hlavním průčelí, gotická ostění a renesanční portál. Roku 1997 byla obnovená budova předána do užívání Západočeské galerii v Plzni. Byla sem přemístěna administrativní část instituce a interní knihovna galerie. V přízemí vznikla výstavní síň pro krátkodobé expozice. Přednáškový sál zřízený ve 3. podlaží byl využíván pro pořádání různých typů kulturních pořadů (koncerty, literární pořady, besedy, přednášky).

V roce 2009 proběhla vnitřní rekonstrukce výstavní síně a přednáškového sálu podle návrhu architekta Romana Kouckého. Provedené úpravy radikálně změnily dosavadní, z výstavního hlediska nevyhovující charakter prostoru ve prospěch koncepčně jasné a esteticky přesvědčivě vyjádřené myšlenky komorní výstavní síně. Prostor přednáškového sálu byl scelen a zjednodušen do moderní, světlé podoby nahrazující dosavadní neohistorizující charakter interiéru.
Pražská 16 / 86 (Dům U Kibitzů)

V jádru gotický jednopatrový dům se dvěma štíty lichoběžníkového tvaru byl situován na důležité místo při bývalé Pražské bráně, v blízkosti původních městských hradeb. Jeho současná podoba je výsledkem renesanční, barokní a později klasicistní přestavby. Z gotického období se dochovalo sklepení, část obvodových zdí a torzo profilovaného ostění portálu v průčelní stěně. Po renesančních úpravách podobu domu výrazněji změnila barokní přestavba. Rokem 1720 je datován vstupní portál, v jehož cviklech jsou umístěny reliéfní postavy lvů držících sekeru (znak řeznického cechu, připomínající tehdejší majitele domu z období 1668–1750). Ve 2. polovině 18. století byl k budově připojen zadní trakt a přibližně o století později dvorní křídlo.

Na počátku 20. století se uvažovalo o zbourání domu, který se dokonce „v předstihu“ objevil i v publikaci Zmizelá Plzeň z r. 1917. Nakonec jako jediná stavba zmiňovaná v knize stále existuje. Dům sloužil jako bytový, v přízemí byly obchody a za Rakouska – Uherska i restaurace Port Artur.

Mezi rokem 1918, kdy byl objekt podle dobových záznamů silně zanedbaný, a rekonstrukcí z počátku 70. let probíhaly nezbytné příležitostné opravy a úpravy související se stálým využíváním přízemí domu jako obchodu. V 60. letech byl již stav domu, stále obývaného nájemníky, havarijní. V souvislosti s rozhodnutím z r. 1965 rekonstruovat sousední budovu tzv. masných krámů pro účely výstavní síně Západočeské galerie v Plzni se nabídla možnost využít dům pro zázemí galerie. Došlo k vystěhování nájemníků a roku 1967 vznikla na Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze (SÚRPMO) studie rekonstrukce, jejíž návrh zpracoval architekt František Matějovič. Rekonstrukce zachovala celkový charakter stavby i některé cenné konstrukce, opraveny byly mimořádně hodnotné hrázděné štíty, směrem do ulice byla zrušena průběžná atika, nalezeno a prezentováno bylo torzo gotického vstupního portálu. Ve dvoře byla umístěna kašna navržená J. Švengsbírem. V r. 1975 byla do zrekonstruované budovy umístěna některá galerijní pracoviště a postupně sem přešla i správa instituce, do té doby sídlící v budovách Západočeského muzea v…