Mázhaus - Největší z rytířských sálů zámku Pardubice

Vilém z Pernštejna vystavěl své pozdněgotické sídlo, které Vilémovi synové – Vojtěch a Jan – upravili v duchu rané renesance. Součástí těchto úprav byla i raně renesanční malířská výzdoba zámeckých sálů. Při úpravách interiérů pardubického zámku v 18. století byly malby na stěnách rytířského sálu poškozeny a k jejich znovuobjevení došlo až ve 20. letech 20. století, po koupi pardubického zámku Muzejním spolkem v Pardubicích.

Po dvacetileté rekonstrukci byl v roce 1997 znovu otevřen veřejnosti největší z Rytířských sálů, tzv. Mázhaus. Vedle iluzivní malované architektury kolem portálů vévodí této prostoře velká nástěnná malba, představující antitezi Starého a Nového Zákona. Základní význam alegorie vysvětluje dobře dochovaný nápis v horní části obrazu: Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista. Téma Zákona a Milosti bylo v první polovině 16. století častým námětem protestanské luterské dogmatiky. Obraz na pardubickém zámku vznikl pod vlivem díla Lucase Cranacha staršího po roce1530 a představuje největší známou malbu s tímto námětem. Nejspíše ji nechal pořídit do starší malířské výzdoby sálu Jan z Pernštejna někdy na konci 30. nebo počátkem 40. let 16. století. V té době Jan z Pernštejna představoval jednu z vůdčích osobností domácí stavovské opozice a stál v čele české novoutrakvistické šlechty, hlásící se k reformaci luterského typu. Řada politických jednání se nepochybně konala právě na pardubickém zámku. Tyto politické a společenské aktivity Jana z Pernštejna mohou vysvětlit, proč se monumentální malba s exponovaným náboženským motivem překvapivě objevuje ve světské reprezentační prostoře aristokratického sídla.
V Mázhausu se kromě raně renesančních maleb rovněž dochovaly cenné goticko renesanční portály, jež jsou dílem dosud neznámého mistra. Dřevěný kazetový strop sálu pochází ze 16. století, chybějící části byly doplněny po objevení stropu po roce 1920.